přídavné jméno fakultativní pochází z latinského slova facultas, znamenajícího možnost či příležitost. Obdobný význam má předmětné slovo též v českém jazyce, tj. jedná se o dobrovolnost nebo volitelnost (plnění určitého závazku).

Jako příklad použití slova fakultativní lze zmínit slovní spojení fakultativní předměty, tj. takové předměty, které student dle vlastního uvážení může a nemusí navštěvovat, resp. může si vybrat, který navštěvovat bude a který nikoliv. Obdobným příkladem může být fakultativní plnění, tzn. takové plnění, u kterého si osoba, může vybrat, zda plnit bude či nebude, případně komu, kolik a jak.

Od přídavného jména fakultativní je odvozeno podstatné jméno fakultativnost, které vystihuje dobrovolnou povahu konkrétní záležitosti.

nepovinný (např. fakultativní výlet znamená, že v rámci zájezdu bude uspořádán výlet, kterého se zúčastní jen ti, kteří budou chtít a také si jej dodatečně zaplatí)

nezávazný, nepovinný, volitelný, možný

nezávazný, nepovinný, volitelný, možný

Volitelný.

nezávazný, nepovinný, volitelný, možný

nezávazný, nepovinný, podle potřeby ponechaný na vůli jednotlivce Opak "obligatorní". Viz také dispozitivní kogentní obligatorní

příležitostný,