Odvozeno z anglického slova „global“ neboli celosvětový. Globalizace je chápána jako dlouhodobý proces zasahující do všech oblastí (politika, ekonomie, kultura, atd), který umožňuje širší a rychlejší pohyb lidí, zboží, kapitálu a myšlenek po celém světě. Určitá úroveň globalizace je s lidstvem spojená odjakživa, ať už se jednalo o dálkový obchod či koloniální expanzi evropských států. V posledních 150 letech se proces globalizace výrazně urychlil díky vynálezům jako železnice, parní loď, letadlo, telegraf či internet. Někteří jsou zastánci teorie, že právě globalizace přispívá k větším nerovnostem v bohatství mezi zeměmi, protože chudší země se do těchto procesů nemohou zapojit. Nejdůležitějšími organizacemi fungující v rámci globalizace jsou Světová banka, Mezinárodní měnový fond a Mezinárodní obchodní organizace.

Vysvětlit význam slova agilní je těžký oříšek. Agilní můžeme popsat vyjádřením synonym či vysvětlením situace. Agilní je jinými slovy dynamický, flexibilní, rychlý, mít schopnost reagovat na změnu, umění komunikovat se zákazníkem, ptát se po jeho potřebách, pracovat jen na tom co přináší hodnotu, neustále se učit a zlepšovat atd. V dnešní době se každá organizace snaží být agilní za účelem dosažení zisku a konkurenční výhody. Tzv. agilní přístup je takovou metodou vývoje softwaru, která je založena na neustálém iterativním a inkrementálním vývoji. Opakem je tzv. vodopádový model.

Odvozeno z latinského slovesa „innovare“ neboli obnovovat. Efekt inovací vidíme v účincích jejich zavedení do procesu a z výsledků potom můžeme odvodit, zda účinky inovací byly efektivní. Pojem inovace se v minulosti využíval především v ekonomické sféře a o jeho zavedení se zasloužil americký ekonom Josef Alois Schumpeter pocházející z Čech. Dříve bylo zavádění inovací chápáno negativně, v dnešní době jsou ale inovace neoddělitelnou součástí naší společnosti a dokazují ochotu riskovat podle předem promyšleného plánu. K největšímu rozvoji inovací došlo na přelomu 19. a 20. století během vědecko-technické revoluce. Mezi negativní inovace řadíme například vynalezení atomové bomby. Dnešní význam inovací je chápán především jako cesta jak získat konkurenční výhodu.

Smajlíkem, jinými slovy emotikony (převzato z angličtiny „emoticon“) rozumíme obrázek stylizovaný do výrazu lidské tváře, který lze zapsat pomocí běžných znaků na klávesnici a pro správné zobrazení si jej musíme představit pootočené o 90 stupňů doprava. V dnešní době neustálé elektronické komunikace počet smajlíků stále narůstá. Využití smajlíků je široké, mohou vyjadřovat pozitivní i negativní pocity v průběhu chatování. Smajlík vytvořil výtvarník Harvey Ball v roce 1963 v rámci kampaně pro jednu pojišťovací společnost, která měla za úkol podpořit pracovní morálku zaměstnanců. Za předchůdce smajlíků můžeme považovat také X a O jako znaky polibků v dopisech Winstona Churchilla jeho ženě.

Původ slova namaste pochází z hindštiny a znamená „klaním se ti“ („nama“ = poklonit se, „as“ = já a „te“ = tobě). Namaste je v podstatě drobný úklon hlavy s dlaněmi spojenými k sobě na úrovni srdeční čakry blízko tělu, abychok tak zesílili proudění Boží lásky. V západním světě je v oblibě také vyřčení samotného slova namaste spolu s pohybem. Gestem namaste by měla být zahájena a zakončena každá hodina jógy. V oblasti Himalájí a severní Indie se takto zdraví všichni, kteří se potkají na trase v nejvyšším pohoří světa, či tuto oblast obývají. Nejstarší dochované sošky vyobrazené užívající gesto namaste pochází z doby 3 tis. let před naším letopočtem.

Učení jsou veškeré behaviorální a mentální změny vznikající na základě interakce s okolím. Učení probíhá bezděčně (život) neformálně (rodina, společnost) či záměrně (škola) většinou se ale jedná o kombinaci výše zmíněných. V procesu učení je člověk obohacován získáváním a předáváním zkušeností návyků, dovedností, hodnot a znalostí. Učením se u lidí, ale i živočichů, rozvíjejí a proměňují vrozené schopnosti a chování. Učení je tak na jedné straně součástí individuálního dospívání jedince, výchovy a vzdělávání, na druhé straně reprodukce kultury. Učením se zabývá hned několik věd: psychologie, pedagogika, antropologie atd. Člověk se nejvíce naučí v prvních třech letech svého života.

Zkratka r.i.p převzatá z anglického slovního spojení „rest in peace“ či z latinského „requiescat in pace“ a v češtině znamená „Odpočívej v pokoji“. Používá se při křesťanských pohřbech a na náhrobcích jako přání zesnulému, aby jeho duše nalezla klid v posmrtném životě. Tato fráze byla nalezena také v jednom judaistickém latinském písmu pocházejícím z roku 689. V dnešní době se začala tato zkratka chybně užívat jako vyjádření smutku, že daná osoba zemřela. Nápisy r.i.p také vidíváme v rámci oslav na Halloweena 31. října, tedy před slovanským dnem svatých.

Jako ovoce označujeme jedlé plody, plodenství či semena sladší chuti. Rostliny, na kterých ovoce roste, bývají víceleté dřeviny. Věda studující jednotlivé odrůdy ovoce se nazývá pomologie, pojmenované podle starořímské bohyně ovoce Pomony. Ovoce je v oblibě pro svou sladkou chuť a jako zdroj vitamínů a minerálů. Z makrobiotického pohledu je ovoce složeno hlavně z vody a sacharidů. Z botanického hlediska třídíme ovoce do pěti skupin: Jádroviny (jablko), peckoviny (meruňka), skořápkoviny (ořechy), bobuloviny (borůvka), jahodník (jahoda). V dnešní době je velmi oblíbenou formou zpracování ovoce v domácnostech výroba tzv. „smoothie“, které lze připravit rozmixováním několika druhů ovoce a/i zeleniny dohromady a tento hustší nápoj se poté vypije.

hustější kapalina, která se servíruje k pokrmům nebo se používá k jejich přípravě a obohacuje tak jejich chuť. Omáček existuje mnoho druhů a lze je připravit na mnoho způsobů a podávat za tepla či za studena. Chuť omáček udává vždy jedna hlavní surovina, která se propojuje se zásmažkou, vývarem a popřípadě smetanou. Omáčky k masům jsou oblíbené zejména v Čechách a jsou součástí tradičních českých jídel jako například svíčková či rajská. Kromě zásmažky (zahuštění moukou) je možné zahustit některé z omáček také žloutky např. holandská. Právě kvůli kombinaci omáčky a masa, může působit většina českých jídel těžce a nestravitelně.

Význam uvozovek nacházíme v označení přímé řeči, citátů, přesných názvů, přejatých slov z cizích jazyků a také výrazů myšlených ironicky. Mezi znaky uvozovek řadíme „“, ‚' a »«). Uvozovky jsou vždy používány párově (jeden znak před a druhý znak za textem) a bez mezer, například „tímto způsobem“. Psaní uvozovek v češtině patří k největším oříškům tohoto jazyka a mnoho lidí nesprávně používá uvozovky převzaté z angličtiny ("").