Qasimodo (čti kvasimodo) je fiktivní postava z knihy Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži. Šlo o zvoníka, který se narodil z hrbem a byl slepý na jedno oko a kvůli svému vzhledu ho lidé považovali za příšeru. V dětství se ho ujal kněz Frollo, který ho pojmenoval Qasimodo, protože byl považován za člověka jen napůl (v latině tento výraz znamená “jen částečně/přibližně”). Zvoník má ale čistou duši a dobré srdce, což je v kontrastu s jeho vzhledem. Zamiluje se do krásné Esmeraldy, která s ním má soucit ale jeho city neopětuje. Qasimodem se tak v přeneseném slova smyslu někdy posměšně nazývá velmi nehezký neatraktivní muž, což ale zpravidla není dáno jeho postižením.

Quad (čti kvad) je anglické slovo s množstvím významů obvykle vztažených k číslu čtyři. Označuje slangově třeba čtvrtinu unce (zhruba sedm gramů) marihuany. Je to také zkrácený výraz pro kvadricepsy - skupinu svalů v přední části stehna tvořenou čtyřmi svaly. V populární počátačové hře Call of Duty se termínem “quad feed kill” označuje dosažení čtyř nepřetržitých zabití nepřítelé v kill feedu (tedy nepřerušených zabitím přiřknutým někomu jinému). Quad je i pojmenováním pro partu čtyř přátel, zpravidla oblíbených a cool. Může ale také označovat mužská varlata v odkazu na počítačovou hru Mass Effect 2, ve které měl krogan varlata čtyři.

Provaz je v obecné rovině jiným výrazem pro lano. To tvoří dlouhá konopná, sisalová nebo například lněná vlákna stočená dohromady. Následně slouží se svazování, vázání nebo tažení. Provazu se také dle jeho tloušťky a délky říká jinak motouz, špagát nebo šňůra. Protože se dříve používal i na šibenicích při popravách, uchytil se mezi lidmi obrat “dostat provaz”. Pokud někdo dostal provaz nebo mu provaz hrozil, znamenalo to tedy, že mu hrozil trest smrti. Známý je také idiom “táhnout za jeden provaz”. Znamená “spolupracovat, držet při sobě”. Provaz označuje také gymnastický cvik. Při něm jedna noha cvičence směřuje před a druhá za trup. Jedinec přitom dosedá zcela na podložku. Tento cvik je nezbytný zejména pro balet a gymnastiku.

Potenciál je termín, který má hned několik významů. Pokud řekneme o někom druhém, že “má potenciál”, znamená to, že má budoucnost, šanci a schopnosti dokázat něco v oboru, o kterém je řeč, jednoduše, že “na to má”. Tím zároveň dáváme najevo, že v jeho dovednosti věříme. Přídavné jméno “potenciální” se používá coby synonymu výrazu “možný, případný”. Ve fyzice například potenciál označuje schopnost fyzikálního pole působit na elektrické náboje nebo hmotné body. Jde o skalární veličinua její hodnota je relativní, protože se vztahuje vždy k určitému místu se zvoleným nulovým potenciálem. Potenciální (polohová) energie je označením pro energii tělesa, které se nachází v potenciálovém poli určité síly.

Pokora je vlastnost, kterou lze přiřknout skromnému a umírněnému člověku, který si je vědom vlastní nedokonalosti a slabin. Neznamená to, že nezná své přednosti a chybí mu sebevědomí. Pokora nicméně vyrůstá jak z vědomí vlastní jedinečnosti tak nedostatečnost pokud jde o požadavky vyších bytostí. Pokorný člověk není sobecký a respektuje druhé. Pokora patří mezi sedm křesťanských ctností popsaných ve středověku, které se staly základy křesťanské morálky - těmi jsou dále štědrost, přejícnost, mírumilovnost, cudnost, střídmost a činorodost. Tyto ctnosti jsou protipólem sedmi hříchů. Opakem pokory je pýcha ale i neustálé porovnávání se s ostatními a sledování, zda nemá někdo víc či míň.

Jako pentagram je označována pěticípá hvězda. Ta je tvořená linkami stejné délky a stejné jsou i všechny úhly, které tyto linky svírají. Jako náboženský symbol má různé významy. Ve starověku byl například pentagram křesťanským symbolem. Představoval pět ran, které byly Ježíši Kristovi zasazeny při ukřižování. Obecně byl v minulosti pentagram symbolem dobra a ochany před zlými silami, kterým nadále zůstává, pokud je obrácen pátým cípem na sever. Pentagram obrácený je symbolem černé magie a satanismu. V takové podobě kolem něj bývají zapsána jména Samael (pekelný kníže, osoba blízká Satanovi) a Lilith. V taoismu představuje pět klasických orientálních prvků (vodu, zem, oheň, dřevo a kov).

Onyx je minerál - polodrahokam černobílé barvy, který se používá hlavně ve šperkařství. Jeho barevnost se ale dá různými způsoby pozměnit. Používá se také k výrobě desek stolů nebo obkladů. Jde o odrůdu achátu, někdy je jako onyx nabízena černě barvená odrůda chalcedonu. Podle starověkého mýtu vznikl onyx z části těla bohyně Afrodity. Tu jí z něj odstřelil šípem bůh lásky Amor a ta poté spadla do řeky. Někteří lidé proto věří, že je onyx učinným afrodiziakem a podporuje sexuální apetýt. Dále je mu přisuzován pozitivní vliv na kvalitu kostí a zubů, ochraná síla před negativními vlivy nebo sebedůvěru.

Jako objektivní označujeme něco, co se týká objektu a je věcné. Jde o něco nestranného, co nezaujímá jednoznačné stanovisko a je názorově neutrální. Je to tedy skutečnost, která existuje nezávisle na mínění, hodnotách nebo názorech jedince nebo určité skupiny. Objektivní tvrzení nebo skutečnost je taková, kteár je založena na reálných faktech a ne na osobních doměnkách či ovlívněna individuálními zájmy a postojí. Objektivita je nezbytnou podmínkou výzkumu, jehož výsledkem mají být reprezentativní data. Od výzkumníka se očekává, že průběh výzkumu a internpretaci nebude ovlivňovat vlastními postoji, názory či přáním ohledně samotných výsledků. To je náročné zejména u výzkumů sociologických. Objektivita je požadována také od novinářů, kteří by měli veřejnosti poskytovat zejména ve zpravodajství nestranný pohled na události.

Novoluní (jinak také “nov”) označuje fázi Měsíce, kdy je k Zemi Měsíc přikloněn pouze jeho neosvětlenou stranou. V této fázi také nastává úplně nebo částečně zatmění Měsíce. V kalendáři je tedy novoluní značenou jako černé vyplněné kolečko. Ti, kteří věří na lunární cykly mají za to, že když je Měsíc v novu, nedoporučuje se podstupovat operace. Dále je prý vhodné nechávat zahradu v klidu, nepřesazovat rostliny, nesázet, protože mohou špatně vzcházet a ošetřovat pouze nadzemní části keřů a rostlin. Energie novoluní záleží na tom, které planety na Měsíc v dané fázi působí. Může tak představovat nové začátky, přeměnu, ale také chaos nebo návrat ke starým zlozvykům a neduhům.

“Dělat zagorku” znamená dělat fóry, ofuky, s něčím otálet, neumět se rozhoupat nebo se nemít k akci či rozhodnutí. Jde o expresivní výraz, jehož původ není zcela znám. “Zagorka” se říká české zpěvačce Haně Zagorové, která se proslavila zhruba v 70.letech minulého století. Má se za to, že by obrat mohl mít něco společného s rolí, kterou Hana Zagorová sehrala s Jurajem Kukurou ve filmu Trhák. Tam ji muž nadbíhá, ale ona mu stále nedává jednoznačnou odpověď a je váhavá. Zagorka je ale také název bulharského piva. I tady jednoznačná spojitost chybí. Podobně se používá třeba obrat “nedělej Nasťu/nebuď labuť”.

Mykání má zpravidla dva významy: 1. Může jít o termín rozšířený v textilním průmyslu, kde označuje rozvoňování materiálu na jednotlivá vlákna. K tomu se používají ostré hroty. Dříve se to provádělo ručně pomocí jehlic a škrabek, dnes existují speciální mykací stroje. Známý je také pojem “mykaná příze”, který označoval přízi s vlákny urovnanými jedním směrem. I při mykání se totiž vlákna napřimují, urovnávají stejným podélným směrem a ukládají se stejnoměrně vedle sebe. 2. O mykání také hovoříme, když o sobě osoba mluví nebo íše v množném čísle. Ve staročeštině znamenalo mykání rychý pohyb či škubání (příbuzné s odemykat, vymykat se, smyk).

Memento označuje nejčastěji předmět, který je pro nás vzpomínkou na nějaký zážitek, osobu nebo období. Jde tedy v podstatě o suvenýr připomínající zvláštní a nám blízkou událost. Může ale představovat kromě připomínky a varování. Známé je také sousloví “memento mori” (připomínka smrtelnosti), které se většinou překládá jako “Pamatuj, že zemřeš/Pamatuj na smrt.” Jde o mravní poučku často se vyskytující ve středověku, kterou byl člověk upozorňován na pomíjivost života a prázdnotu pozemských radostí. Připomínalo tak v křesťanství také nadcházející boží soud. V uměleckých dílech je často zobrazována jako kostra či kosti či přesýpací hodiny. Slovo memento pochází z latinského “meminisse” (zapamatuj si).

Marginálním označujeme něco nepodstatného, okrajového, v daném kontextu nepříliš důležitého. Slovo je odvozeno z latinského “margo” (okraj). Tak se dřívě říkalo také vnějšímu okraji stránky, na který se zapisovaly různé poznámky k textu (marginálie). Když je pak písař opisoval, občas se stalo, že je omylem zahrnul přímo do textu, přestože tam nepatřily. Odtud tedy i význam marginálií coby nesoustavných poznámek k nějakému textu. V souvislosti s tím je známý také pojem “marginalizace” - snižování významu nějaké skupiny obyvatel a její vytlačování na okraj. V ekonomice se o marginálním zboží hovoří v tom případě, když je prodáváno za cenu, která se prakticky rovná jen nákladům na výrobu (neplyne z ní tedy žádný zisk).

Malachit je sytě zelený druh nerostu. Jde o rudu mědi (jednu z nejstarších) - hydroxyuhličitan měďnatý. Jsou na něm patrné i světlé a tmavě zelené proužky. Jeho stupeň tvrdosti je 3,5-4. Nejčastěji se používá jako šperkařský kámen, už v historii se používal jako pigment v zelených barvách nebo jako líčidlo. Přisuzují se mu také různé podpůrné léčebné účinky: odvádí z těla nečistoty, uklidňuje nervovou soustavu a napomáhá ke klidnějšímu spánku, ale doporučuje se také těhotným ženám, kterým pomáhá při porodu a dětem, kteér chrání před pády. U nás se vyskytuje třeba v Podkrkonošší, ve světě pak v Kongu, Mexiku nebo Maroku. Jeho název je odvozen z řeckého “malaché” (sléz, sytě zelená barva).

Láska je druh hlubokého citu, který chováme k osobě, k níž jsme duševně i sexiálně přitahováni. Jiný druh lásky pociťujeme také k blízkým příbuzným (rodičů, sourozencům, vlastním dětem, atd.) a přátelům. Existuje také láska sama k sobě, kterou by v určité míře měl k sobě chovat každý. Podobný cit mohou mít lidé i k jiným živočichům a objektům: ke zvířatům, penězům , nebo třeba Bohu. Láska může mít mnoho podob, ale v principu o ní hovoříme, pokud nám zároveň u dotyčné osoby záleží na jejím štěstí a spokojenosti natolik, že jsme ochotni potlačit vlastní potřeby. Zdravá láska se vyznačuje tím, že náš život není druhým ovládán a zcela na něm nezávisí a že si ho naopak nesnažíme uzurpovat pro sebe tak, aby nám věnoval každou volnou chvíli. Naopak spočívá v tom, náš život činí příjemným a dokážeme mu dopřát osobní prostor.

Lotos je květinou, která je v řadě kultur považována za posvátný symbol vzniku života a čistoty, vysokých duševních hodnot a také harmonie ženského a mužského principu. Setkáváme se s ním třeba v Číně, Indii a Egyptě. Lotos představuje prvopočátek světa, znovuzrození a jednoty a podle legend se z něj zrodilo či zjevilo mnoho božstev. Dodnes jsou s lotosem spojovány ty nejvyšší lidské ctnosti a je symbolem nevinnosti a čistoty. Lotos přitom skutečně čistým zůstává - není možné ho znečistit tekutými prostředky, protože jeho lístky pokrývají krystalky napomáhající odtékaní látek pryč. Lotos nejčastěji roste ve stojatých vodách v oblasti tropů a subtropů.

Loajalita je jinými slovy věrnost, oddanost nebo postoj jedince, který se rozhodl dodržovat závazky vůči jiné osobě, firmě nebo třeba názorovému přesvědčení. Jde tedy v podstatě o dobrovolné sebeomezení ve prospěch vztahu k někomu/něčemu jinému. V dobách feudalismu loajalita znamenala spolehlivé a věřné plnění lenních povinností. Řada mocných lidí si loajalitu lidí, kterými se obklopovala, kupovala různými dary nebo významnými posty. Odměnou jim za to byla skupina za každých okolností oddaných osob, na které bylo možné se spolehnout přinejmenším do té doby, dokud se jim dostávalo slíbených odměnu. Na druhou stranu od nich většinou dotyčný člověk nemohl očekávat upřímný názor, nesouhlas nebo kritiku. Loajalita je odměňována i v dnešní době: ze strany zaměstnavatele třeba zvýšením platu po určité odpracované dobé, ze strany obchodů formou různých benefitů za pravidelné nákupy.

Labyrint je nejčastěji chápán jako druh bludiště, do jehož středu vede jediná možná cesta. Historicky se nejprve začali objevovat labyrinty čtvercové a obdélníkové, později kruhové. Podle jednoho z řeckých mýtu labyrint postavil Daidalos pro krále Minóa, aby tak zadržel netvora Minotaura, kteýr byl napůl býkem a napůl člověkem. Nakonec ho v Labyrihtu zabil Theseus, který se z něj poté dostal jen díky klubku nití od Ariadny, které mu pomohlo se z labyrintu dostat ven. V širším slova smyslu labyrint označuje složitou a spletitou sestavu cest nebo chodeb, ve které je snadné se ztratit. V medicíně je jako labyrint označována kostěná a blanitá kanálková část vnitřního ucha.

V obecné rovině je konsolidace synonymem pro upevnění nebo urovnání. Nejčastěji se ale používá v souvislosti s půjčkami a dluhy. Konsolidaci úvěrů lze rozumět jako sloučení několika úvěrů do jednoho. Pro klienta je tento postup výhodný, protože naplatí několik různých splátek (třeba za kontokorent a půjčku na auto) ale splácí jen jediný úvěr zahrnující všechny jeho půjčky. Měsiční splátky jsou tak nižší, ale celkové doba splácení se tím může prodlužit. Další nevýhodou je, že některé instituce, které konsolidaci nabízejí, mohou požadovat poplatky za předčasné splacení. Pro klienty se stabilním příjmem, který si splátky může bez problémů dovolit tedy nemusí být zrovna vhodná. Konsolidace pochází z latinského “con” (dohromady) a “solidus” (pevný).

Karty Lenormand jsou obrázkové karty sloužící k výkladu a věštění. Někdy jsou také označovány jako původní francouzské tarotové karty. Na kartáře, který je vykládá, se lidé nejčastěji obracejí ve složité životní situaci, když se ocitnou na životní křižovatce nebo je čeká závažné rozhodnutí. Sada obsahuje 36 karet, přičemž každá by měla kromě obrázku obsahovat canastový symbol a číslo. Důležité karty Dáma a Pán podle některých výkladů symbolizují samotnéh tazatele. Nesou název po fancouzské kartářce Marie-Anne Adélaide Lenormand, která tyto karty sama navrhla a byla považována za největší kartářku všech dob. Svého času se na ní obracela i řada významných osobností včetně vůdců Francouzské revoluce.

Speciální náramek, který má sloužit jako ochrana jeho nositele před uhranutím a zlým silám a má přinášet štěstí. Vyznačuje se červenou barvou a může jít jen o jednoduchou šňůrku nebo obsahovat jednoduché ozdoby. Nosit se má na levé ruce a neměl by se sundavat. Podle učení kabbalah je to právě červený provázek uvázaný kolem zápěstí, který má moc chránit svého nositele třeba i před různými nemocemi. Červená je symbolem energie života a Slunce. Navíc může náramek svému myjiteli pomoci odprostit se od špatných myšlenek a touhy k nedobrému jednání. Kabbalah je druh židovské mystiky, jejíž podstatou je snaha člověk odprostit se od všedních problémů, aby se přiblížil k Bohu.

Jde o přívlastek označující poznámku nebo podnět, kteýr je bezvýznamný, nepodstatný či v dané situaci vedlejší. Není důležitý zpravidla proto, že jeho vynechání ani začlenění do argumentace nebo rozhodovacího procesu nebude mít vliv na průběh nebo výsledek. Jeho opakem je věc “relevantní”, u níž se ještě dodává k čemu. Relevance totiž významně závisí na konkrétním kotextu, ve kterém je zvažována. Zatímco v jednom může být argument irelevantní, v jiném kontextu to samé tvrzení relevantní je. Zároveň relevance závisí i na osobních postojích a názorech každého člověka. Zatímco pro věřícího může být například relevantní, zda byl jeho partner pokřtěn, pro ateistu je to samé irelevantní).

Integrace má několik konkrétních významů v závislosti na tom, ve které oboru se používá. V obecné rovin však znamená začlenění nějké části do už ustaveného celku a její přizpůsobení. Sociální integrace tak znamená začleněné jedince do většinové společnosti, ve které žije. Úspěšně socializovaný jedinec se tak naučil, jak v této společnosti správně žít a osvojil si každodenní návyky, které jsou vlastní ostatním členům. Svým chováním se tedy výrazně nevyčleňuje. V této souvislosti se lze setkat se souslovím “integrace menšin” označující proces začlenění rasových či národnostních menšin do běžné společnosti. Ekonomická integrace označuje prolnutí ekonomik různých států za účelem odstranění překážek, které brání vzájemnému obchodu s cílem podpořit obchod zainteresovaných stran. Integrovat tedy znamená “funkčně včlenit”. V matematice jde o operaci potřebnou k výpočtu integrálů.

Inferno je jiný výraz pro peklo přejatý z angličtiny. Peklo je dle některých náboženvství místem, kde duše mrtvých po smrti pykají za jejich pozemské hříchy. Kromě duší mrtvých hříšníků je obýváno také démony a čerty. Je tak i v řadě uměleckých děl vyobrazováno jako místo bolesti a utrpení, které má nahánět strach. Peklo je umístěno v podzemí a jeho součástí je i předpeklí. Naopak opakem pekla je nebe a s ním související očistec. V přeneseném slova smyslu označuje inferno/peklo něco obzvláště nepříjemného až apokalyptického (“To včerejší zkoušení bylo peklo.”). Inferno je také o název počítačové hry a operačního systému. Tento výraz pochází z latinského slova “infernum”.

V původním slova smylu je hub (čti hab) rozbočovač, zařízení pro připojení počítač do sítě (například USB hub, ethernetový hub, apod.). V souvislosti s tím je použiván také termín “switch”. Ten ale narozdíl od hubu posílá pakety jen na ty porty, kam patří. Hub kopíruje síťový provoz na všechny pakety. V současnosti je ale jako hub označuje také místo, které je důležitým centrem dění v určitém odvětví a pracuje se tam třeba na významných inovacích (nejčastějším spojením je “technologický hub”). V angličtině to může být také letiště nebo třeba nádraží, které je významným dopravním uzlem a poskytuje řadu dalších možností spojení.

Horovo oko (zvané také vedžat) je egyptský symbol údajně zajišťující sílu a zdraví. Cob amulet sloužil ale také proti uhranutí nebo jako symbol oddanosti. Je velice rozšířený na destičkách, prstenech nebo plátech, protože Egypťané hluboce věřili v jeho sílu a každá domácnost ho v nějaké podobě měla. Podle jednoho mýtu bůh Horus v boji se Sutehem o oko přišel. Jeho protivník ho zakopal v poušti a tam z něj vyrostl lotosový květ. Ztracené oko mu nahradil bůh Chonsu okem stříbrným. Oko, o které přišel, se pak stalo symbolem ochrany celého Egypta. Po bitvě se stal Horus první faraoem starověkého Egypta. Horovo oko je podobné Raovu oku (někdy se proto zaměňují), to se ale vztahuje k jinému bohu, i když některé koncepty, které představují, jsou podobné.

Pojmenování nezbytné přední části těla většiny živočichů. Je v ní obvykle usazen mozek (centrum nervové soustavy) a několik smyslových orgánů (uši, oči, ústa). Mozek v hlavě u obratlovců chrání lebka spojená s páteří. Lidskou lebku tvoří 28 kostí a průměrná hmutnost lidské hlavy činí 4,6 kilogramu. Lebka je pokrytá svaly a kůží a u člověka má hlava velký význam i proto, že právě podle ní od sebe rozlišujeme ostatní jedince. Na přední části hlavy - obličeji - se projevují známky stáří jedince, liší se od sebe také barvou a délkou vlasů, barvou očí, velikostí rtů, apod. Lidé se od sebe ale odlišují také mimikou - to je změna tvaru obličeje podle momentální nálady nebo v reakci na nějaký podnět (radost, vztek, bolest, atd.).

V obecné pojetí je hexagram šesticípá hvězda (může být podobná Davidově hvězdě, jiné mají větší vrchní a spodní části). Zpravidla tedy vzniká prodloužením pravidelného šestiúhelníku tak, aby se přímky potkaly v šesti cípech nebo umístěním jednoho rovnostranného trojúhelníku přes druhý, obráceně položený trojúhelník tak, aby se protínaly příslušné strany. Lze ho také snadno zkontruovat tak, že narýsujeme kružnici a její poloměr na ni pětkrát naneseme. Hexagram pak vznikne propojením těchto bodů. Jde o jeden z nejstarších náboženských symbolů na světě, který byl používaný celou řadou vyznání z období starověku, nejčastěji ale ve východních kulturách (nikoliv v řecké a latinské kultuře a v křesťanství se objevil až později) V té době byl hojně používán pravděpodobně i pro jeho snadnou konstrukci. Řecký název hexagram tato konstrukce dostala až v 19.století.

Habibi je slovo přejáté z arabštiny, které se používá k oslovení milované osoby. V arabských zemích ho používají muži k oslovení blízkých kamarádů (habib = přítel), nicméně často označuje blízkou osobu ženkého pohlaví (ženu, přítelkyni či dceru) a překládá se jako “milované”, “můj miláček” nebo “můj drahoušek”. Jde také o časté příjmení a do svých názvů do začleňují i některé hudební skupiny. Do mluvy nearabských národů se toto slovo pravděpodobně rozšířilo prostřednictvím arabských písní, kde se v textech často vyskytuje.

Gramatika označuje soubor pravidel používání určitého jazyka. V širším pojetí zahrnuje kromě nauky o skladbě jazyka (syntax - zabývá se větnou stavbou, druhy vět, větnými členy) a tvarosloví (morfologie - jde o nauku o tvorbě slov) také hláskosloví (zvuková složka jazyka), fonetiku a fonologii, nauku o slovní zásobě (lexikologie) a nauku o slohu (stylistika). Každé slovo bez ohledu na jeho význam spadá do určitých mluvnických kategorií. Mezi ně patří rod (ženský/mužský/střední), číslo (jednotné/množné) a pád (jeden ze sedmi). Svou gramatiku má nejen každý jazyk, ale také jeho nářečí (dialekty). Slovo gramatika (jinak také “mluvnice”) pochází z řeckého “grammatikē” (umění psát).

Název nejpoužívanějšího internetového prohlížeče a zároveň americké společnosti, která ho vyvinula a byla založena v Kalifornii v roce 1998 (od roku 2006 existuje také pobočka v České republice). V angličtině znamená “google” velké brýle (například lyžařské). Název vyhledávače je ale pravděpodobně odvozen od termínu “googol”, což je obrat označující číslo složené z jedničky a sta nul. V současnosti lidé prostřednictvím googlu vyhledávají skoro polovinu všech dotazů. Prohledává nejen klasické webové stránky, ale také obrázky, mapy, nebo třeba online obchody. V češtině se zároveń ujalo sloveso “googlovat”, které se používá jako synonymum pro vyhledávání na internetu, a to i bez ohledu na použitý vyhledávač (“Můžeš mi prosím vygooglovat, kdy se narodil Mozart?”).

Osoba, která ručí a odpovídá za správnost a korektní provedení. Často jde například o odborníka v daném oboru, který se zaručuje za práci někoho dalšího (garant projektu, garant předmětu vyučovaného na vysoké škole, atd.). Od tohoto slova je také odvozeno slovo garantovat = ručit za něco. To našlo uplatnění v běžné mluvě i mezi laiky (“Můžu ti garantovat, že už to nikdy neudělá.”). Rozšířený je také výraz garance = záruka. Používá se i jako synonymum pro záruční lhůtu, tedy dobu, po kterou je obchodník odpovědný za vady prodaného výrobku. Po tuto dobu může zákazník tedy uplatnit záruku a prodejce povinnost zboží přijmout a v případě oprávněnosti reklamaci vyřešit.

Expresivní vulgární výraz pro ženský pohlavní orgán, spisovně zvaný “ohanbí”. V minulosti se tak říkalo dívce, která ráda parádila, fintila a hodně si o sobě myslela. Výraz tak může být odvozen od slova frča. Tak se na Moravě říkalo součásti ženského kroje (kotouč z pentlí). Má se tedy za to, že těm dívkám, které to s ozdobami přeháněly, se na základě jejich fintivosti říkalo právě frnda. “Frnditi se” také dříve znamenalo “fintit se”.Coby výraz pro pohlavní orgán se frnda začala používat po záměně části za celek (synekdocha). Často toto slovo používají děti, když se učí pojmenovávat přirození (jinak také “pipinka/buchtička/kačena, aj.”). Dále byl frnda jiný název pro knoflík.

Termín označující proces hodnocení a posuzování kvality, případně hodnoty či důležitosti. Může být prováděna například evaluace zaměstnanců, při které se zohledňuje jejich docházka, schopnost a výkonnosti, nebo výzkum, jehož cílem je evaluovat efektivitu tréninkového programu. Základem správné evaluace je důkladný sběr dat a jejich následná odborná a pečlivá analýza, aby bylo případně možné přijmout na základě jejích výsledků konkrétní opatření (například rozhodnout, které zaměstnance propustit při nutnosti snižování stavů nebo zapracovat na slabinách tréninkového programu). Důležité je proto zajistit nestranné zhodnocení sebraných dat a věcné posouzení váhy poskytnutých informací. Existuje několik evaluačních metod a technik, mezi ty nejběžnější patří dotazníkové šetření, pozorování nebo kvalitativní analýza.

Ergo je latinský výraz pro “tedy/tudíž”. Používá se ale v původní podobě i v češtině, a to hlavně pokud chceme uvést tvrzení, ve kterém zmiňujeme něco, co je výsledkem nebo logickým vyústění toho, co jsme právě řekli. Známý je výrok, který vyřkl filozof René Descartes “Cogito ergo sum” (Myslím, tedy jsem). Výrok se stal základem novověkého myšlení, která se snažilo vymanit ze závislosti na autoritách. Descartesův výrok totiž dodával sebedůvěru samotnému mysliteli tvrzením, že i kdybychom připustili, že veškeré pochybnosti skeptiků jsou oprávněné, tak lze přece jen jednu věc vždy říci s jistotou a bez ohledu na vnější autoritu, od které je třeba vyžádat zaručení pravdivosti: jakmile totiž zmíněou větu vyslovíme, je vždy pravdivá.

Přídavné jméno používané často při charakteristice beletrie a označující výpravnou literaturu. Epické dílo může být buď prozaické nebo veršované, v každém případě je ale založené na příběhu a má dějovou linii. Události jsou popsané v logickém časovém sledu. Opakem epiky je lyrika, která narozdíl od epického díla nemá dějové schéma. Výraz je rozšířen i mezi mladými lidmi: když je něco v hovorovém slangu “epický”, tak je to skvělé, úžasné, legendární nebo cool. Lze se také setkat se souslovím “epické selhání” (častěji ale v anglickém originále “epic fail”), které se často objevuje v názvech populárních youtube videí, kde jsou zachycení lidé a jejich selhání a vtipné nehody, kterým ale zpočátko nic nenasvědčovalo (například gymnastka předvádějící bezchybnou sestavu, která ale nakoec spadn mezi diváky).

Přídavné jméno označující závěry ověřené zkušeností a založené spíše na pozorování než na logice a čisté teorii. V praxi je empirický výzkum takový, který ověřuje hypotézy a doměnky mající základ v teoretických tezích. Ověřování zahrnuje několik fází: nejprve je třeba formulovat výzkumný problém a nastudovat příslušnou literaturu. Na základě načerpaných informací výzkumník stanoví výzkumné hypotézy, jejichž pravdivost bude ověřovat. Poté vytvoří výzkumný plán a sbírá potřebná data, která následně zanalyzuje. Existuje několik metod sběru dat, tu konkrétní nebo jejich kombinaci volí výzkumník na základě potřeb řešení daného problému. Patří mezi ně třeba dotazování (rozhovor, dotazník), experiment nebo pozorování. Slovo empirický pochází z řeckého “empeiriea” (zkušenost).

V obecné rovině emancipace znamená vymanění se z cizího vlivu nebo nebytí svobody po útisku. Zahrnuje různé způsoby a postupy, které utlačované skupiny lidí k takovému osvobození používají a může tedy znamenat zároveň zrovnoprávnění nebo dosažení nezávislosti. Přestože má toto slovo obecnou platnost, nejčastěji se používá pro označení boje za rovnoprávnost žen zahájeného v 19.století. Tehdy hnutí za emancipaci žen začalo požadovat hlavně umožnění přístupu žen na vysoké školy, garanci volebního práva a rovné zacházení. To ale ani v současnosti není celosvětově pravidlem. Slovo pochází z latinského “emantipatio“ (tak se podle římského práva označoval situaci, kdy otec propouštěl dítě se své moci a dával mu tak svobodu).

Echo je ozvěna, tedy zvuk, který slyšíme poté, co se odrazil od povrchu jako jsou stěny, útesy nebo skály. Zaznívá tedy na rozlehlých prázdných místech ohraničených vhodnou překážkou, která takový akustický jev umožňuje. Ozvěnu vnímáme proto, že je k tomu lidské ucho uzpůsobené - dokáže totiž rozlišit zvuk od zdroje od zvuku odraženého, který se zpožděním zachytíme a to přestože prodleva je jen desetina sekundy. V přeneseném slova smyslu se s výrazem echo lze setkat i v oblasti IT: tam označuje speciální techniku testování počítačových sítí, při které jsou pakety odeslány na vzdálený uzel a ten je musí ihned odeslat zpět. Ozvěna tedy nemusí být jen zvuková. Lze se také setkat s hovorovým obratem “Dej mi echo.” Ten se používá pokud se s někým domlouváme například na schůzce a žádáme ho, aby nám dal jště vědět jestli/kdy/kde se sejdeme.

Demisí lze označit rezignaci osoby nebo osob na určitou veřejnou funkci. V tomto smyslu jde tedy o odstoupení z politického postu a týká se tedy nejčastěji ministrů a dalších členů vlády. O demisi hovoříme, pokud je podána ještě před koncem funkčního období, nepopisuje tedy situaci, kdy po jeho uplynutí politik není znovu zvolen nebo se rozhodne dále se politice v příštím období nevěnovat. Demise má svá formální pravidla a v Česku je upravuje Ústava. Členové vlády podávájí demisi do rukou prezidenta ČR prostřednictvím premiéra. Pokud chce demisi podat on sám, podává ji do rukou hlavy státu on sám. Z právní úpravy ale nevyplývá, jestli má prezident/premiér povinnost demisi přijmout, nebo ne.